Moje experimentování s mytím vlasů začalo asi před patnácti lety. Něco z toho bych dnes už experimentováním ani nenazvala. Ale tenkrát to byl vážně vodvaz. Rozhodnutí souviselo to s tím, že jsem potřebovala seknout s konvenční kosmetikou kvůli zdravotnímu stavu. Měla jsem výhodu, že jsem studovala v Praze, takže najet na přírodní vlnu nebyl až takový problém. Eshopy tenkrát ještě skoro neexistovaly, ale v Praze se něco málo sehnat dalo.
Zastávka první - přírodní šampony
U přírodních šamponů jsem hodně sledovala jejich složení. Brzy jsem pochopila, že si můžu mýt vlasy jen tím, kde jsou mycí složkou glukosidy, cukerné tenzidy. Všechno ostatní mě kouše, svědí a dráždí. Cocamidopropyl betain, o němž se s oblibou (ale mylně) říká, že je to přírodní mycí složka, mi udělal na hlavě pěknou paseku. O lauryl a laureth sulfátech ani nemluvím. Ty se v pseudopřírodní kosmetice objevují ještě dnes, ale v té skutečné, která to myslí vážně, už naštěstí ne.
Po pár letech už jsem byla trochu unavená z toho všeho šamponování. Co se dalo, to už jsem zkusila. Nastalo období no poo. A vlastně jsem ani nevěděla, že je to no poo. Ten výraz se tenkrát ještě nepoužíval.
Zastávka druhá - oleje na vlasy
Období mycích olejů na vlasy. Úplně na začátku, když jsem viděla mycí olej v obchodě s přírodní kosmetikou, můj první dotaz na prodavačku byl, na jakém principu funguje mytí olejem. A ona mi naprosto fundovaně odpověděla, že každý olej přeci myje! Tak jsem se raději dál neptala, bylo zjevné, že prodavačka byla skutečně řádně proškolená :-)
Rostlinný olej byl ve všech produktech stejný. Jak jsem brzy zjistila, lišily se v emulgátoru. Emulgátor je ta složka, která zajistí spojení oleje s vodou a také to, že olej jde smýt a sám se tedy podílí na mycí schopnosti. Mastnota na pokožce se spojí s olejem a emulgátor to vše smíchá s vodou a my to hezky z vlasů spláchneme. Vypadá to skvěle, nebýt jedné maličkosti - právě toho emulgátoru, na který je vždycky nutné si trochu posvítit.
Některé mycí oleje na vlasy měly emulgátory, který se získávají z rostlinného oleje. Tyto emulgátory nemají tak silnou emulgační schopnost. Oleje nemyjí tak intenzivně, ale jsou šetrnější k pokožce. Jiné mycí oleje měly emulgátor PEG. Tam už byla emulgační schopnost dost silná. Takový olej myl dobře, ale hodně vysušoval.
Mimochodem, dneska už ten nešvar tak často nepotkáte, ale dřív výrobci psali na web do složení pouze emulgátor a ve skutečnosti se v oleji nacházel polysorbát. Je to detergent. Kdysi jsem ho používala v laboratoři, když jsem chtěla izolovat nukleové kyseliny z rostlinných buněk. Skvěle totiž napomáhal rozbití a vymytí proteinové složky. Fungoval by stejně dobře i na živočišné buňky. Přidání jen nepatrného množství do extrakční směsi, jednalo se o mikrolitry, tedy několik kapek, způsobilo větší výtěžek nukleových kyselin. Buňky rostlinného pletiva byly díky polysorbátu na maděru a venku natotata. Číslo za polysorbátem určuje jeho sílu. Když narazíte na hydrofilní olej se složkou polysorbate-80, tak to už má grády.
V mycích olejích najdete i různé tenzidy. Přírodní i chemické. Použití chemického tenzidu nebo emulgátoru v přírodním mycím oleji je naprosto postavené na hlavu a dělá se to kvůli penězům, aby výrobce srazil náklady na samotný výrobek. Nevýhodou mycího oleje bylo to, že myl lokálně. Kam se dal, tam to umyl. Nešlo s ním moc pohybovat po pokožce.
Zpátky na (lávovou) zem
Následoval asi rok a půl, kdy jsem se myla jen lávovou zemí. Hodně zajímavé období. Lávovka byla super. Míchala jsem si ji na několik dní dopředu do velkého kelímku od krému. Někdy jsem doplnila pár kapkami rostlinného oleje. Občas jsem přidávala éterák z pačuli. Myla jsem si tak vlasy, obličej a celé tělo.
Dodnes si pamatuju, jak jsem jela na služební cestu do Berlína, to jsem pracovala ještě jako molekulární biolog. A místo všemožných lahviček jsem si vystačila s jedním velkým kelímkem rozmíchané lávovky. Jenže po čase se mi začaly dělat lupy a tak celkově jsem měla pocit, že se s kůží něco děje a že se nechová přirozeně. Jako bych neustále měla na povrchu těla šupinky, které tam jsou a nikam nepůjdou. Lávovka už nebyla úplně ono. Vyvíjelo si to sice dlouho a přicházelo to plíživě, ale jednoho dne už té kůže na mně bylo moc. A s lávovkou jsem skončila. Takže jsem byla docela dlouho no poo.
Experiment pokračuje...
Ale nebyla bych to já, kdybych nešla dál a experimentování by skončilo.
Po krátkém návratu k šamponování jsem se rozhodla, že vyzkouším žitnou mouku. To smícháte trochu žitné mouky s vodou na řidší kašičku, nanesete na vlasy, promasírujete, umyjete. Očekávaným benefitem je prodloužení mycího cyklu vlasů. Což se u mě nedělo. Škrob z mouky způsobil, že vlasy zašedly, zatvrdly a šly tak umýt vždycky jen jednou. Další den jsem je musela umýt šamponem. Když jsem dala znova mouku, už jsem nemohla mezi lidi. Navíc to hrozně kousalo, asi jak to vysušovalo pokožku.
Pak přišly mýdlové (nebo také prací) ořechy alias reetha. To je takový sapindus z Indie. Skořápky obsahující saponiny. Ty se dají získat vyvařením ve vodě nebo se jen ořechy pěkně namelou a použijí na vlasy při mytí. Dají se koupit celé skořápky nebo už namletý prášek. Někomu vyhovují, mně teda vůbec. Vlasy zase totálně zatvrdly, navíc ten zápach z ořechů mi úplně nesednul.
Skutečným krokem vedle byla kukuřičná mouka. Naprostá katastrofa. Asi nejhorší věc na mytí vlasů, jakou si umím představit. Moje vlasy neumyla vůbec a taky mi potvrdila, že nemám experimentovat, když jdu někam na schůzku.
Tak jsem sáhla po něčem gurmánštějším - kakao. Mycí cyklus se dá prý prodloužit nanesením kakaa jako suchého šamponu. Je tomu tak. Do dlaní si nasypete trochu kakaa a aplikujete na pokožku hlavy. Doporučuju jen pro tmavovlásky. Kakao je na kůži skrz vlasy vidět. Někdo říká smíchat se škrobem, ale já ty škroby prostě moc nemusím. Kakao nezachrání mastné vlasy před umytím, ale u vlasů, co ještě umýt nepotřebují, protože nejsou mastné, ale zároveň nejsou právě umyté a zcela fresh, navrátí dobrý pocit.
Co jsem nikdy nezkoušela a neláká mě, jsou vlasová mýdla a tuhé šampony. Vlasová mýdla jsou běžná mýdla s nějakými pečujícími složkami, které mají být vlasům prospěšné. Mýdlo se vyrábí z rostlinného oleje a hydroxidu sodného. Hydroxid způsobí, že mýdlo má vyšší pH. Tedy vyšší než 5,5, což je hodnota pokožky. Je proto nutné použít po mytí mýdlem oplach z něčeho kyselého - citronová šťáva, jablečný nebo jiný ocet, amla... Nepřijde mi to zrovna komfortní. Mýdlo nepovažuju za no poo a nebudu si ho na vlasy dávat. Tuhé šampony nemám ráda kvůli tenzidům. Dát je tam prostě musíte, jenže ty, které se používají (nejčastěji sodium coco sulfate) nejsou zrovna nejšetrnější. Určitě je to lepší než běžný šampon se SLS, ale také důvod, proč jsem většinu přírodních šamponů musela opustit.
… a zase zpátky
Vrátila jsem se nakonec k přírodním šamponům a pak uběhl ještě nějaký čas, než jsem objevila i+m Naturkosmetik. Berlínská značka kosmetiky, kterou jsem si naprosto zamilovala. Moje srdcovka, s tou žiju dodnes a už je to deset let. Vede sprchový gel a šampon z řady Freistil. Používám Freistil roky a ráda a po každém experimentování se k němu s vděčností vracím. Obsahuje cukerné tenzidy, nejšetrnější mycí složku, se kterou jsem se setkala. Umývá, ale nevymývá. Je vhodný i pro alergiky. Je složen z minima surovin, bez éterických olejů a extraktů z bylin a květů.
Někomu prostě no poo sedne, někomu ne. No poo jsem absolvovala dost dlouho, abych věděla, že pro mě není a netřeba se trápit. Existují i šampony, které jsou šetrné. Není jich mnoho, ale vyplatí se hledat. Stačí koukat na složení.
Michaela